Použití píšťalek a fléten v řečové terapii

12. Protruze rtů / zatažení jazyka (např. s, z, t, dż, ł, č), stupňování intenzity proudu vzduchu;

Upozornění: Nedezinfikujte píšťalky s papírovými díly! Tyto musí být určeny k individuálnímu použití pouze jedním klientem.  Nedezinfikujte v myčkách na nádobí a autoklávech, používejte přípravky pro povrchovou a ponornou dezinfekci.

Píšťalková terapie poskytuje řadu přínosů. Je určena pro případy deficitu kontroly napětí v oblasti bránice a břicha během dýchání, je základem pro rozvíjení velofaryngeální aktivity a je adresována pro formování odpovídajících hlasových zvuků. Ve spojení s „Hierarchií nápojových brček” je neocenitelnou technikou pro eliminaci mezizubního sigmatismu a redukci nebo odstraňování nadměrné tvorby slin.

Návrhy k provádění logopedické terapie s využitím sady píšťalek

1. Podobně jako u oromotorických cvičení musí být postoj klienta stabilní. Pro některé z nich bude nemožné foukání do píšťalek vsedě.  Klienti, kteří nedosáhnout posturální postoj na židli nebo takoví, kteří s tím mají problémy, by měli cvičení začít polohou vleže.
2. Nedovolte klientovi cvičit, dokud se neujistíte, že nepoužívá chybné postoje, jako je zatínání zubů, špulení rtů, zvedání ramen.
3. Uvědomte účastníkům, že píšťalky jsou terapeutickými pomůckami a neměly by být klienty nebo jejich okolím používány jako hračky. Nepoužívané píšťalky přechovávejte na vymezeném místě.
4. Sledujte, aby klient nepoužíval kompenzační mechanismy, jako je zatínání zubů, špulení rtů, zvedání ramen apod.
5. Postupujte podle hierarchického pořadí cvičení počínaje píšťalkou 1 po 12, kdy cílem terapie je zpevnit sílu bráničního dýchání k prodlužování ústní výdechové fáze nebo ke kontrole polykání slin.
6. Používejte píšťalky k tvorbě hlásek podle připojeného obrázkového schématu. Je-li například cílovým zvukem „š“, začněte od nejnižší úrovně této hlásky, tj. píšťalkou č. 3.
7. Kritéria úspěchu: Do každé píšťalky je potřeba foukat 25× v rychlém opakování, s použitím pouze úst a sledováním pohybu břicha a bránice, bez používání kompenzačních aktivit (bez ohledu na věk pacienta).
8. Nikdy nepoužívejte dvě píšťalky současně a po dosažení určité etapy (tj. píšťalky), se předchozí úrovni nevracejte.
9. Doba trvání proudění vzduchu (fouknutí, fáze výdechu) je v průběhu terapie důležitá a musí být implementována do časového rozsahu programu. Čím déle pacient do píšťalky fouká, tím déle je udržována kontrakce bráničních svalů, napětí rtů a jazyka.  

píšťalka č. 1 – libovolná délka trvání                                                  NR 5,6,7,8 – 2 sekundy

Č. 2 – 1 sekunda                                                                                   Č. 9 – 2+ sekundy

Č. 3, 4 – 1+ sekundy                                                                             Č. 10, 11, 12 – 3 sekundy

UPOZORNĚNÍ:

1. Píšťalky s plochým náustkem tvarují uzavření úst pro kontrolu polykání slin a mají vliv na artikulaci fonémů vyžadujících:

1. přiblížení rtů
2. zatažení dolního rtu
3. napětí rtů

2. Píšťalky s kulatým náustkem pomáhají při tvorbě hlásek vyžadujících zaokrouhlení úst, např. samohlásky o, alveolárních (dásňových) souhlásek.

3. Čím silně pacient fouká při napjatých a vyšpulených rtech, tím pevnější je zatažení jazyka.

Diagnóza

Úkolem logopeda je stanovit, kterou z 12 píšťalek je nutno použít pro konkrétního pacienta.

1. Začněte s píšťalkou č. 1
2. Umístěte špičku náustku na dolním rtu pacienta ve střední části a poučte jej, aby ji nekousal. Mějte na paměti: není to pacient, kdo drží píšťalku.
3. Pokyňte k fouknutí do píšťalky. Možné scénáře aktivit:

1. Není-li pacient sto fouknout do píšťalky z důvodu absence vůle, pracujte s uvedenou píšťalkou nebo se vraťte k vybrané přípravné fázi (Pre-Hierarchy Horn) – nejsou obsažené v sestavě.
2. Není-li pacient sto do píšťalky fouknout, protože nechápe závislosti mezi fouknutím a vytvořením zvuku, vraťte se k foukání mýdlových bublin nebo k jinému druhu cvičení doporučovanou Sárou Rosenfeld Johnsonovou.
3. Fouká-li pacient do píšťalky, ale při nesprávném držení těla, soustřeďte se na eliminaci špatných posturálních nebo kompenzačních návyků.
4. Fouká-li pacient do píšťalky, ale je to dýchání prsní (horní, ploché), položte mu ruku na břiše v oblasti bránice a při fouknutí ji lehce přitlačte.   Pokračujte, dokud pacient techniku nezvládne.
5. Fouká-li pacient do píšťalky 25× v rychlém sledu, bez dodatečných pohybů dolní čelisti nebo úst, zahajte cvičení s další píšťalkou v určeném pořadí. S postupným získáváním zkušeností s vedením píšťalkové terapie bude logoped schopen odhadnout, na jaké diagnostické úrovní danou píšťalku použít.
6. Cvičení na další úrovní začínáme provádět, zvládne-li pacient bezchybně předchozí úrovně.
7. Jednou týdně je nutno kontrolovat pokrok pacienta a zadat domácí úkoly pro následující týden.

Cvičení/domácí úkoly

1. Pacient provádí uložená cvičení každý den.
2. Umístěte špičku náustku na dolním rtu pacienta ve střední části, ujistěte se, že během pacient během cvičení nepoužívá nesprávné kompenzační pohyby a jeho dech využívá pohyby bránice.
3. Pro zajištění správné polohy mluvidel vytáhněte po každém fouknutí píšťalku z úst.
4. Úkolem pacienta je 25× fouknout do dané píšťalky v rychlém sledu za sebou.

Pacienti s astmatem a používající píšťalku č. 12 budou mít po každých deseti opakování 30sekundovou přestávku.

1. Přejděte k další píšťalce v pořadí a opakujte KROKY od 1 do 4, absolvujte všechna cvičení na každé úrovni.

UPOZORNĚNÍ: Stabilizaci dolní čelisti cvičíme s píšťalkami č. 1 a 2.